Odjezd opožděn jako obvykle. Tentokárt o dvě hodiny, takže na nás všichni všude čekají. Bára posílá SMSku: Hele, u nás doma je jenom babička a ta se fakt bojí mě pustit, takže se tvařte strašně chytře a zcestovale, jinak nebude spát. Díkas. , odjezd směr Ostrava, tankujeme v Ostravě (přes Ostravu je to hrozná otrava, nejezděte tamtudy)

Dobré ráno:-)

Na silnicích se používá tzv. "polský fígl na předjíždění". Dvouproudá silnice a čtyři auta vedle sebe. No protě žůžo. Abyste si to lépe předstvili. Dojedete auto před sebou a to automaticky uhýbá na krajnici. Ta sice občas připomíná tankodrom. Ale z tohosi nikdo velkou hlavu nedělá a prostě vám uhne. V tom okamžiku vy přišlápnete plyn a vlevo předjíždíte. Není výjimkou, že totéž dělají dvě auta jedoucí proti vám. Takže si užijete i trochu toho adrenalinu, pokud se takto potkáte čtyři auta vedle sebe. Mnoho štěstí. Ne vážně, v Polsku je to fakt normálka, nikdy žádná bouračka.

Jinak je cesta Polskem docela otrava. Už na hranici by měla viset cedule "pozor, projíždíte staveništěm, délka 1200km". Všude samá objížďka a rozestavěné silnice.

- Polsko jsme zvládli přejet za slušných 12,5 hodiny.

Počasí nádherné, svítí nám sluníčko. Sotva přejedete hranici, jakobyste se ocitli v jiném světě. Jedeme po silnici VIA BALTICA. Narozdíl od Polska tu jede minimum aut, silnice je prázdná. Míříme do Kaunasu.

Kaunas - Hledáme směnárnu. To je případ pro Columba. Všude zavřeno. Nakonec nacházíme a měníme. Odjíždíme směr maják Vente.

Vente - maják, ornitologická stanice

Na noc jsme ani nestavili stan. Spali jsme vedle auta. Malinko nám padala rosa, takže jsme všichni vlhcí. A Bára má spacák na prd.

Přejíždíme trajektem na poloostrov Kurská kosa. (trajekt - auto 32LTL; člověk 1,5LTL) Trajekt je velice dlouhý. Trvá celých deset minut!

Jedeme do národního parku - vstup: auto 10LTL. Je to úžasné. Samý písek a stromy.

Byli jsme se poprvé koupat v moři. Baltské moře je teplé (pro chlapce) nebo studené (pro děvčata), v každém případě super po třech dnech sezení v autě;-)

Nida - městečko, bývalá rybářská vesnice. Dnes turistické letovisko. V motorestu na terase ochutnáváme poprvé místní speciality. vše velmi dobré a chutné

čekáme na zpáteční trajekt do Klaipiedy. Hrozná fronta. Má asi pět kilometrů. Konečně jsme na druhé straně a přejíždíme do dalšího národního parku - Žemaitios.

krásné prbuzení u jezera Plateliu a klasická česká snídaně - buřtguláš. No prostě žůžo. Byli jsme se podívat na bývalé ruské základně "Buvosi raketine baze". Pak jsme hráli volejbal a koupali se v jezeře.

- tragédie - utrhla se šňurka u vysočiny. Už nám nevisí.

- Přijíždíme k hoře křížů "Kryživ Kalnas". Kupujeme kříž za 7LTL a píšeme zde nápis "Klestil" a jako všichni poutníci ukládáme zde tento kříž na památku dalším generacím. Po prohlídce hory odjíždíme k Litevsko-Lotyšským hranicím.

Jedeme do nejbližšího většího města. Tím je Jeglava. Hledáme směnárnu či krám. Vendy se na náměstí seznámila s místními chlapci. Po půlhodinové domluvě nás zavezli přímo do banky do směnárny. A tam byl krám, tak jsme si šli nakoupit papů. Odjíždíme na vyhlášené pláže u města Jurmala, kde rozbíjíme tábor, stavíme stan (poprvé stavme Zubříka!). Noční koupání a romantická noc na pláži. Luky spal se Zdenčou na pláži, kde málem společně zmrzli:-) Na Lukyho řval racek (to velký hovado), stál mu u ucha, křídla rozevřená.... a Luky o tom vůbec neví.

vstáváme nezvykle brzo - v 7:00. Nic moc. , hlavní město Lotyšska - Riga

Parkujeme u hangáru pro vzducholodě Zepellin. Tedy v minulosti. Dnes je to velké tržiště. Tam jsme koupili pár pochutin na zub. Taky zde provádíme poznávací turistickou činnost. Prohlížíme památky. Všude kostel, starý barák, všude je to stejné.

Vrátili jsme se k autu a za stěračem lístek. Nebyl to liebesbrief, nýbrž pokuta od policie. Asi za špatné parkování. Asi. Lotyšsky nikdo z nás neumí.

Odpoledne odjíždíme směr národní park Gaujas. Měla zde být olympijská bobová dráha. Tu jsme nenašli, tak jsme odjeli zpátky k moři. U městečka Saulkrasti nádherný kemp Lauču Akmens. Osoba 2€, auto 3€, sprcha 1€, chatka 15LTL (ukecáno na 10LTL)

kemp je super. Dáváme si hranolky se zeleninou a pivko. Kecáme a kecáme. Už je noc a jdeme spát. Pod širák. Dobrou:-)

volný den, den na hraní Příjemné slunečné probuzení, dnes nikam nejedeme, odjíždíme až večer. Snídaňový piknik, koupání, opalování, stavění z písku. Nádherné nahé a vyzývavé slečny. Z písku. Obědový piknik - rizoto, rizoto. Po uklizení auta odjíždíme směrem na Estonské hranice.

Celník se s náma seznamuje osobně. Formou vyvolávání jmen:-) Na hranicích potkáváme dva české kamiony. Dáváme se do řeči. Poradili nám hospodu v Uulu u slováka Jána. Nic moc.

Kempujeme v lese u Häädemeeste. Napoprvé stavíme zubříka v mraveništi, proto musíme zvolit malý přesun.

PÄRNU - Procházíme se městem. Jdeme se i podívat na pláž PAPSARE. Teda pěknej humus. A ten kemp vedle vypadá víc než vybydleně. Jestli tohle bylo dřív vyhlášené letovisko, tak teď už opravdu není. Jediná pamětihodnost je chatka č.26. A to jen díky Michalovi, který ji pokřtil.

Hledáme nocleh v kempu. Kemp OJAKO TURISMITALU MARKSA KÜLA AUDRU VALD, PARNUMAA byl obsazen (cena 50EEK/osoba). Byl nám dopporučen jiný asi 5 kilometrů nazpět po cestě. V rybářské vesničce SARNAKORTSITALU (LINDY PORT) SADAM. Teda tady se všechno jmenuje LINDY PORT. Jestli to něbude něco podobného jako ta spousta vesnic v Německu, které se jmenují jednotně Ausfahrt:-)

Tam byla taková babka... Statek silnice, kus vysekanýho rákosu pláž - oplocený. Babka nám odemkla kemp. Na třech papírech měla napsáno anglicky (napsal jí to syn, ona neuměla ani slovo:-)) kde co je a co kolik stojí, že nemáme spát v nejnižším místě kempu, kde je záchod, kolik to stojí, auto stálo 20, že pitná voda je u nich na statku, kadibudka s toale?ákem je v kempu. Jsme tu úplně sami, celý kemp pro sebe:-)

Tam jsme postavili zubříka na ohništi, kde bylo místo kamenů železné kolo. Ušetřili jsme práci a měli jsme luxusní ohniště s grilem. Dobrou noc!

Odjíždíme k trajektu na ostrov SAAREMAA. Trajekt z Virtsu do Kuivastu (na ostrově MUHU - cena trajektu 20EEK/osoba, 55EEK/auto, čas 1 hodina) Jedeme po sypané hrázi. Mysleli jsme, že to bude obrovský most až na ostrov, ale to jsme se spletli.

Jedeme po ostrově SAAREMAA k meteoritickým kráterům u městečka KAALI. Nejvtší z nich má průměr 110 metrů a je 16 metrů hluboký. A uprostřed je jezírko;-)

Největší město na ostrově je KURESSAARE (tedy největší, správní a tedy logicky největší:-)) Biskupská pevnost ze 14. století - vstup 15 EEK/osoba. Kolem jsou vodní příkopy. Člověk si tam může půjčit lodičku a objet si to kolem dokola. V pevnosti je muzeum historie ostrova.

Spíme v lese na poloostrově SÄÄRE.

vyrážíme na cestu směrem vesnička SÄÄRE. To je nejjižnější bod Estonska. Je tam maják a bunkry. Prohlídli jsme si majáka a na prakovišti babička vytáhla jejich ponožky, šály, rukavice se severským vzorem. Miloš a Bára si koupili ponožky za cca 80EEK.

ANGLA - větrné mlýny.. tam bylo asi 6 větrných mlýů... takový skanzen, bylo jich několik typů, byly přitaženy z nějrůznějších částí ostrova.

PANGA - Docela vysoké útesy, dvacet metrů, možná i víc. To je jidné místo s útesy na ostrově a možná i v Estonsku. Tam totiž nejsou řádné hory a všude je do moře přístup z roviny.

Jedeme trajektem na ostrov MIIUMAA. Z TRIIGI do SÖRU. Auto 115EEK, osoba 20EEK, doba jedna hodina. Jeli jsme při západu slunce a to tedy byla nádherná scenérie:-)

V půl desáté rozbíjíme zubříka. Místní zajímavost "Ústa zla" (Mouths of evil - sink hole). Vendy to četla Mouths of devil, tedy Ústa ďábla:-) Takové tajemné místo. Hlavně v noci:-) Za dne je to obyčejný březový háj. Jmenuje se to tak na základě legendy.

V noci byla docela zima. Kromě Šárky, ta měla spacák do -32°C, tak ta nemrzla. Ráno procházka březovým hájem, neboli Ústy zla. Další procházka až v REBASTEMÄGI. Pravěké opevnění. Koupáme se u majáku TAHKUNA NINA. Tedy jen někdo se koupe. Především čistotní chlapci.

Trajekt z HELTERMAA do HAAPSALU. Osoba 25EEK; auto 210EEK. Máme smůlu, trajekt těsně před námi naplněn. Ale stojíme jako první na další trajekt, který jede za dvě a půl hodiny. Svým způsobem štěstí:-) Někdo se meje, někdo vaří a někdo nedělá nic. Třeba jako Luky.

odjíždíme do Tallinu. Tam jsme ve 21:00, na tachometru 3339km. Jedeme po okruhu, někdo říká, že by tady někde byla být hospoda u Švejka. Odbočili jsme a po dvou blocích zastavili. vystoupíme a co není před námi - Hospoda U Švejka. Podle našich informací měli mít zavřeno, ale neměli. Máme rozpačité pocity, není to to, co jsme is představovali. Ale mají dobré pivo. (Prazdroj 40EEK, Staropramen 35EEK, Krušovice 30EEK, polévka 38EEK) I když drahé, chlastat se tam niajk nedá. Taky to tam moc nežilo. Vymlaskli jsme jedno pivo a odjeli do kempu.

Kemp je ve čtvrti PIRITE. Dojíždíme ve 22:45. 200EEK za auto, osoby se neplatí. Kemp je přímo v olympijské vesnici v přístavu. tam jsme stavili Zubříka na trávě 20x20m. To byla jedinná tráva široko daleko. Jinak klasický vybetonovaný přístav.

Potkali jsme Novozélanďana se ženou (s dodávkou) a Němce (na motorce). Kecáme s nima a chlastáme na lavičce. Ti nám dali přezdívku - "National park tourists"

odjíždíme směr Tallin - staré město. Parkujeme v centru na hlídaném parkovišti za 20EEK. Hurá na prohlídku Tallinu! Co napíšeme o Tallinu? Že je to nejhezčí město Pobaltí, dost podobné pražské Malé Straně. Je tam taky hrad. Vendy navš?evuje informační centrum. Vendy jako vždycky musí nasbírat zadarmo informační letáčky a mapky... Ne, abychom nekřivdili, infomrační centra jsou v Estonsku prakticky jedinná místa, kde se dají sehnat pohlednice.

Byli jsme v irské hospodě na kafi. A taky jsme byli v arabské hospodě. A taky v McDonaldu. Rybíz se tam normálně najedl! Zapřísáhlý nepřítel Mekáče. Poprvé v životě měl hamburgera s colou. Ostatně je to tu někde na fotce:-) Michal si dal klasické menu - u nás za 100Kč za jejich 20EEK. Hamburger, hranolky, cola. Luky měl za tu stejnou cenu pět cheesburgerů:-)

Potom jsme přejížděli do přístavu LINNAHALL. Námořní muzeum s ponorkou LEMBIT z roku 1934 a největší ledoborec své doby SURU z roku 1913. Pozor - ponorky byla stále ve vodě - celkem 61 let. Byli jsme jedni z posledních lidí, kteří na ni byli, když byla ve vodě. Půl roku po naší návštěv ji přistěhovali do hangáru k hydroplánům. Studentský vstup 25EEK. A pozor - špatně se to hledá. My jsme to našli, jenže bylo pondělí. A vrátného jsme uplatili pivem, aby zavolal chlápka, kterému to patří. Ten přijel, osobně nás čekal. Ponorkou nás prováděl děda, který na ní za druhé světové sloužil.

Národní park LAHEMAA. Rašeliniště VIRU RABA. To bylo rašeliniště a přes něj vedla lávka, chodníček jako na Modravě. A u toho je věž, ze které je vidět celé rašeliniště, jezírka různých barviček. Navštívili jsme "nejkrásnější" (jediný a proto nejkrásnější) zámek KOLGA. V čechách si člověk představí Hlubokou nebo Kozel... Ale v estonském pojetí je to oprýskaná stavba s oprýskanou omítkou s restaurací a prodejnou potravin uvnitř.

Vesnička VINISTU. Moře, koupání. Jen otrlá mužská populace:-) Ženy nás pozorují ze souše v zimních bundách. Voda 10°C, vzduch 15°C.

Vesnička KÄSMU. Tam byly obrovské kameny v moři, které na pobřeží vytlačil ledovec v minulosti, když se tlačil do Evropy. Místy jsou kameny až několik metrů vysoké. A našli jsme přírodní saunu. U pobřeží byl násep a v něm byla vykopaná díra, krásně zakrytá, i vchod. Uvnitř byla kamínka a kolem nich kameny. A od kamenů krásně vyšlapaná cestička, kameny odstraněné, aby mohl člověk vyběhnout rovnou do moře.

Cestou do města KUNDA navštěvujeme bobří hráze na mísním potoku. Bobra jsme neviděli. Alespoň jsme si natrhali borůvky. Úžasný - průměr dvakrát tolik co české borůvky.

Poslední pohled na moře - 3540km, 15:00 u zříceniny křižáckho hradu TOOLSE U hradu byly dvě dřevěné lodi na souši na hraní pro děti. A protože bylo po sezéně, tak to bylo zadarmo. Vyřádili jsme se na tom do sytosti. Větrno, ale velmi dobré místo na přistání. V hradu jsou místnosti i sklepy... Hrad je podepřen ocelovými výztužemi, aby nespadl:-)

- Jsme v KUNDÉ! (to je město, je vidět, na co myslíte, spros?áci!) Fotíme se u cedule. Oplzlé a nechutné foto, dle Šárky. Fotíme se před Kundou:-D Michal po projížďce městem: "To je ale díra!" ... reklamy firem z Kundy - př. Kunda Nordic

Už nabíráme směr jih, směr domů. Míříme k Čudskému jezeru. - Čudské jezero Je to páté největší jezero v Evropě. Je fakt hodně velké... na Evropu.

Po dlouhém hledání nacházíme kemp přímo u jezera. Majitelem je svérázný děda.

kemp u dědy: Směr ukazatel na MARJAN MAJA, před domem doprva směrem k jezeru, dorazíte k malované ceduli, z jejíž druhé strany je "Welcome". Blízko je bílý dům. Vše je na zahradě, WC, gril altán, sezení. V domě v patře má apartmán se sprchou a dál to rozšiřuje. Stan 100EEK, sprcha 25EEK.

Jedeme už jen na jih.

Nejvyšší hora Estonska. Vrchol dobyt! - SUUR MUNAMÄGI - 318 m.n.m. Tam je rozhledna, přístupná, vstup nevíme. Nebyli jsme na vyhlídkové plošině.

hranice Estonsko-Lotyšsko

GAIZINKALNS - 312 m.n.m. - Nejvyšší hora Lotyšska. Tam byla rozhledna. Nosníky byly betonové, ale nenosné věci vyzděné z cihel. Vchod byl zazděn, kluci prolezli dírou a vylezli nahoru. Jsou z toho fotky... bylo to docela zvláštní.

Za celý den jsme dojeli z Estonska až do Litvy. Ani jsme nikam nezajížděli, nidke nestavili.. jen jeli a jeli.

Máme tábořiště, jdeme spinkat. Cestou jsme museli změnit čas, protože jsme změnili časové pásmo. Lotyšsko má jiné než Litva.

Národní park AUKŠTAITIJA - 126 jezer. Trainiškis - tisíc let starý dub. Leda Kalnis - Ledový vrch - vyhlídka geografický střed Evropy - tam je to tak nádherný - pomník, informační centrum Vilnius, hlavní město Litvy - historické jádro je zapsáno v UNESCu, kostel sv. Anny, nejkrásnější gotický kostel v Litvě. Luky s Michalem odjeli na nejvyšší vrchol Litvy. nejvyšší vrchol Litvy - JUOZAPINÉ - 294 m.n.m. - dobyto i s autem. Tam byl takovej vršíček na poli. Ani jsme nevěděli, kde je vrchol, odpadky všude kolem. Ale byl tam kamen, kde byla cedule, že je to nejvyšší vrchol Litvy. - ostrovní hrad TRAKAI. V těch hradech tam nic není. Ne jako u nás. Většinou je to jako muzeum - historie, mučicí nástroje. Varšava - 5076km - bloudili jsme hodinu - silnice číslo 19, tam bylo asi pět silnic číslo 19... a vyber si! Hlavní silnice na hranice a žádné značení.

cesta přes Polsko Wroclaw je totálně rozkopané město. Ale totál. Objížďka přes půl Evropy. Člověk si zašel na záchod, na oběd, vrátil se... a dodávka byla jen o 50 metrů dál. To bylo fakt totál. - Náchod - první česká hospoda - Hurá na jídlo!!! - Hradec Králové - Třebechovice pod Orebem

Tam jsme přijeli k Báře domů, vyklidili auto...a ledničku... a začal úklid. Prachu, nedopalků, zbytků jídla. A dalších zbytečností, které se zde nahromadily za dobu naší dovolené v cizině. Odpoledne nás opustili Aleš s Vendy. Jeli domů. Po nih nás opustil nadržený Miloš. Jel do svých vysněných Poděbrad. Od Palmolivu vyhráli rehabilitační víkend. Tak si jel užívat v lázních:-) A my pozůstalí jsme zde v Třebechovicích zůstali. Na naši počest byla uspořádána velkolepá party. Jako že jsme vše přežili. Tak jsme si to vše užili a probudili se až druhý den.

Druhý den už holt jedeme domů. Vysazujeme Šárku na Pankráci, se Zdenčou se jedem podívat na Gottovu vilu na Bertramku. Zdenča nám vypráví o svém známém Václavu Tittelbachovi a ukazuje nám jeho rodinné sídlo. Zdeňku jsme vysadili ve Stodůlkách. A Luky s Michalem pokračují do Plzně. Michala cestou vysazuji v Dobřívě. A já samotinký smutný .... jedu dom. A tímto oficiálně končí tato monstrózní výprava.